Velikonoční zvyky a pověry. Kdy uklízet, kdy jíst a kdy se modlit?
Jestliže Ostara je pohanský svátek, Velikonoce jako takové jsou rozhodně křesťanské. To ovšem neznamená, že se k nim nepojí spousta pověr a různých zvyků, které mají přinést rodině štěstí a úspěch. Znáte je?
Ze všech svátků mají Velikonoce nejdelší přípravné období. Vrcholí ve svatém týdnu, nazývaném podle biblického příběhu umučení Ježíše také pašijovým nebo velkým týdnem.
Začíná Květnou nedělí.
Modré pondělí: Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly jarní prázdniny.
Šedivé úterý: V tento den hospodyně uklízely a vymetaly pavučiny.
Škaredá středa (Sazometná či Černá): Sazometná – vymetávaly se saze z komína. V tento den se nemá podle lidové pověry nikdo škaredit, protože by mu to mohlo vydržet každou středu v roce.
Zelený čtvrtek: Tento den byl dnem odpuštění. Rodiny se modlily a všichni se omyli rosou, která bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. Uklízelo se a smetí se odnášelo na křižovatku cest, aby se nedržely v domech blechy.
Aby stavení opustil hmyz a myši, zvonilo se paličkou o hmoždíř.
Na Zelený čtvrtek utichaly zvony a „odlétaly do Říma“. Znovu se rozeznívaly na Bílou sobotu. Místo zvonů se však ozývaly ve vsích dřevěné řehtačky a klapačky, tzv. „klapání“, v odpoledních hodinách se scházeli chlapci a dívky a říkali říkanky o Jidášovi. Dodneška se právě tento den objevuje na pultech pečivo – „jidáše“, které se i dříve podávaly namazané medem.
Velký pátek: Ten den se dodržoval přísný půst – na památku ukřižovaného Ježíše Krista. Také výzdoba kostelů byla tento den chudá a písně se zpívaly bez doprovodu varhan. Někde i na Velký pátek nahrazovaly řehtačky hlas zvonů a oznamovaly poledne a ranní i večerní klekání. Chodilo se s velkým hlukem po vesnici, děti s řehtačkami honily Jidáše.
Nemělo se pracovat na polích (hýbat se zemí), nemělo se prát prádlo. Přesto symbolem Velkého pátku byla voda – tou se lidé omývali pro zdraví, vykrápěl se chlév a omývala zvířata. Také se tento den děly zázraky – zem se otevírala, aby ukázala své poklady.
Bílá sobota: Ještě před východem slunce se muselo uklidit, vybílit stavení, vymetalo se novým koštětem. Pekly se mazance, beránci a také chléb. Vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Chlapci pletli pomlázky z vrbových proutků, vázaly se březové větvičky a zdobila se vajíčka.
Boží hod velikonoční: Ze soboty na neděli došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Noc byla označována za „velkou“ – a odtud název Velikonoce. V neděli se také začala jíst tradiční velikonoční jídla – vejce, mazanec, beránek, víno a chleba – vždy od ranní mše posvěcená. Tento den byl také ve znamení pojídání dobrých pokrmů, klobás, nádivek a dalších. Na Boží hod se setkávaly jen nejbližší rodiny, tedy bez přátel a známých.
Velikonoční pondělí: Tomuto dni se také říkalo Červené pondělí. Brzy ráno vycházeli chlapci – koledníci s pomlázkami šlehat děvčata, aby z nich vyhnali nemoci a lenost. Dostávali od děvčat malovaná vajíčka a cukroví. Proutí, ze kterého se pomlázky pletly, byla přisuzována životodárná síla. Kdo dostal pomlázkou, ten omládl.
Zdroj: Marie Nová, Kniha Velikonoční svátky o století zpátky aneb Jarní tradice v české domácnosti (Filip Tomáš)
