Biologický věk: Kolik je vašemu tělu doopravdy? Vědci odhalují, co stárnutí urychluje a jak ho zpomalit
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Dva lidé mohou slavit stejné narozeniny, přesto může být jejich organismus v úplně jiné kondici. Biologický věk napovídá, jak tělo stárne, a může odhalit rozdíly, které samotné datum narození neukáže. Jak se měří a které každodenní návyky mohou přispět ke zdravějšímu stárnutí?
Zatímco chronologický věk se počítá jednoduše podle data narození, biologický věk se snaží zachytit, v jakém stavu se organismus skutečně nachází.Právě proto může mít člověk po čtyřicítce kondici odpovídající výrazně mladšímu jedinci, zatímco u jiného se již projevují změny spojené s horším fungováním metabolismu, srdce nebo cév.
Biologický věk se v posledních letech dostává do popředí zájmu vědců i lidí, kteří se zajímají o dlouhověkost a zdravý životní styl. Moderní metody umožňují sledovat nejen některé projevy stárnutí, ale také změny na molekulární úrovni. Přesto je důležité mít na paměti, že zatím neexistuje jediný univerzální test, který by dokázal přesně určit skutečné stáří celého organismu.
Biologický věk není jen číslo. Co skutečně vypovídá o těle?
Chronologický věk se s každým rokem zvyšuje, biologický věk se však může u lidí stejného věku výrazně lišit. Ovlivňuje ho kombinace genetických předpokladů, životního prostředí, zdravotního stavu a životního stylu. Významnou roli mohou hrát také kouření, dlouhodobý stres, nedostatek pohybu, kvalita spánku nebo stravovací návyky.
Představme si dva padesátníky. Jeden pravidelně sportuje, nekouří, má přiměřenou tělesnou hmotnost a jeho krevní tlak i hladina cukru jsou v normě. Druhý se málo pohybuje, kouří a dlouhodobě se potýká s vysokým krevním tlakem. Přestože mají stejný chronologický věk, jejich zdravotní stav a některé ukazatele biologického stárnutí se mohou podstatně lišit.
Biologický věk ovšem není jednoznačná diagnóza. Různé testy totiž měří různé aspekty stárnutí. Některé vycházejí z krevních hodnot a fungování orgánů, jiné analyzují změny v DNA nebo se snaží odhadnout rychlost, s jakou organismus stárne. Výsledky se proto mohou lišit i u stejného člověka.
Jak se biologický věk měří? Od krve až po změny v DNA
Jednou z možností je vyhodnocení běžných zdravotních ukazatelů. Vědci mohou pracovat například s hladinou glukózy, albuminu, krevními tuky, zánětlivými ukazateli nebo funkcí ledvin. V kombinaci s chronologickým věkem a dalšími údaji mohou tyto hodnoty pomoci odhadnout takzvaný fenotypový věk, který zohledňuje nejen počet prožitých let, ale také stav organismu.
Známým příkladem je model PhenoAge, který v roce 2018 představila výzkumnice Morgan E. Levineová se svými kolegy v časopise Aging. Jejich metoda kombinuje chronologický věk s devíti laboratorními ukazateli. Výsledky studie ukázaly, že vypočítaný fenotypový věk souvisí s rizikem úmrtí a dalšími aspekty zdraví a délky života.
Další možnost představují takzvané epigenetické hodiny. Ty analyzují metylaci DNA, tedy chemické značky, které ovlivňují aktivitu genů, aniž by měnily samotnou sekvenci DNA. Na základě vzorců těchto změn pak matematický model odhaduje věk nebo jiné charakteristiky biologického stárnutí.
Mezi známé modely patří Horvathovy hodiny, PhenoAge a GrimAge. Ne všechny však sledují totéž. Zatímco některé byly vytvořeny především pro odhad chronologického věku, jiné se zaměřují na souvislost s nemocností, úmrtností nebo dalšími zdravotními ukazateli. Přehledová studie publikovaná v časopise Nature Reviews Genetics v roce 2022 popisuje, jak se při výzkumu stárnutí využívají také údaje o bílkovinách, metabolismu a aktivitě genů.
Výsledek epigenetického testu ale není definitivním verdiktem o tom, jak staré je celé tělo. Záleží na použité metodě, typu vzorku i laboratorním zpracování. Pokud například test ukáže biologický věk o pět let vyšší, než je věk chronologický, neznamená to automaticky, že je organismus ve všech ohledech o pět let starší.
Biologické hodiny pod drobnohledem: Co odhalily vědecké studie?
Výzkum biologického věku se nezaměřuje pouze na hledání způsobů, jak získat příznivější číslo. Jeho hlavním cílem je lépe pochopit, proč někteří lidé zůstávají dlouho zdraví a soběstační, zatímco u jiných se chronická onemocnění objevují dříve.
Zajímavé výsledky přinesla studie týmu Daniela Belskyho, publikovaná v roce 2022 v časopise eLife. Vědci představili nástroj DunedinPACE, který se na rozdíl od řady jiných epigenetických hodin nesnaží pouze odhadnout biologický věk, ale měří tempo biologického stárnutí.
Při jeho vývoji využili dlouhodobé sledování účastníků studie Dunedin a opakovaná měření 19 ukazatelů fungování orgánových systémů. Výsledný model pracuje s metylací DNA a jeho hodnoty vykazovaly souvislosti s nemocností, zdravotním omezením a úmrtností.
Význam tohoto přístupu spočívá v tom, že samotný odhad věku nemusí poskytnout úplný obraz o tom, co se v organismu děje. Důležité může být také tempo, s jakým se jeho funkce mění. Ani tento nástroj však není samostatnou diagnózou a jeho výsledek nelze považovat za přesnou předpověď délky života.
Zajímavé poznatky přinesl rovněž výzkum publikovaný v roce 2023 v časopise Cell Metabolism. Tým vedený Jessem R. Poganikem zkoumal, zda se biologický věk může měnit v reakci na výraznou fyziologickou zátěž. Autoři zaznamenali přechodné změny některých ukazatelů při velké operaci, v těhotenství a při závažném onemocnění covidem-19. Po zotavení se hodnoty v některých případech opět přiblížily původní úrovni.
Studie naznačuje, že biologický věk nemusí být neměnnou veličinou. Zároveň ale neprokazuje, že lze organismus jednoduše omladit nebo že každé snížení hodnoty biomarkeru znamená delší život. Část experimentů navíc proběhla na zvířatech, takže výsledky nelze bez dalšího přenášet na člověka.
Právě zde leží důležitá hranice současného výzkumu: vědci dokážou stále lépe měřit některé procesy spojené se stárnutím, ale ještě není jisté, zda změna konkrétního biomarkeru vždy znamená skutečné zlepšení dlouhodobého zdraví.
Lze biologický věk snížit? Začněte každodenními návyky
Představa, že můžeme biologické hodiny zpomalit, je lákavá. Dobrou zprávou je, že řada návyků prokazatelně podporuje zdraví a pomáhá snižovat riziko chronických onemocnění. Není však správné slibovat, že konkrétní dieta, doplněk stravy nebo cvičební plán automaticky sníží biologický věk o určitý počet let.
Jedním z nejdůležitějších faktorů je pravidelný pohyb. Podporuje zdraví srdce a cév, pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi a přispívá k udržení svalové síly i fyzické soběstačnosti. Světová zdravotnická organizace doporučuje dospělým zpravidla 150 až 300 minut středně intenzivní aerobní aktivity týdně a posilování hlavních svalových skupin alespoň dva dny v týdnu. Nemusí přitom jít o náročné tréninky v posilovně. Význam má i svižná chůze, jízda na kole, plavání nebo pravidelné cvičení doma.
Stejně důležitá je strava. Jídelníček založený na zelenině, ovoci, luštěninách, celozrnných potravinách, kvalitních zdrojích bílkovin a nenasycených tucích podporuje metabolické zdraví. Naopak nadměrný příjem soli, přidaného cukru a vysoce průmyslově zpracovaných potravin může přispívat ke vzniku zdravotních problémů. Žádná konkrétní potravina však nemá prokázanou schopnost univerzálně omladit organismus.
Pozornost si zaslouží také spánek. Většina dospělých potřebuje přibližně sedm až devět hodin spánku denně, přičemž záleží nejen na délce, ale i na jeho kvalitě. Dlouhodobý nedostatek spánku může nepříznivě ovlivňovat metabolismus, krevní tlak i schopnost regenerace. Pokud se člověk pravidelně budí neodpočatý nebo trpí výraznou denní únavou, může být vhodné poradit se s lékařem.
K celkovému zdraví přispívá rovněž zvládání stresu. Dlouhodobá psychická zátěž může narušovat spánek a ovlivňovat chování i fyziologické procesy v těle. Pomoci může pravidelný odpočinek, pohyb, pobyt venku a udržování kvalitních sociálních vztahů. Výzkum biologického stárnutí přitom naznačuje, že některé biomarkery mohou reagovat i na výraznou zátěž a následné zotavení.
Zásadní roli má také prevence.Nekouřit, omezit alkohol, pravidelně kontrolovat krevní tlak, krevní cukr a krevní tuky a řešit případné zdravotní potíže s lékařem jsou kroky, které mají význam bez ohledu na výsledek jakéhokoli testu biologického věku.
Vyplatí se komerční test biologického věku?
Zájem o dlouhověkost vedl k rozšíření komerčních testů, které slibují stanovení biologického věku z krve, slin nebo jiného biologického vzorku. Jejich výsledky je ale vhodné posuzovat kriticky.
Před objednáním testu je dobré zjistit, co přesně měří, na jakých studiích je založen a zda byl nezávisle ověřen. Důležité je také vědět, zda nabízí prakticky využitelnou informaci, nebo pouze číselný výsledek bez jasného klinického významu.
Odborný přehled publikovaný v roce 2024 v časopise Nature Medicine se věnoval validaci biomarkerů stárnutí a zdůraznil potřebu ověřovat jejich přesnost, opakovatelnost a schopnost předpovídat relevantní zdravotní výsledky. Nestačí tedy, aby test dokázal odhadnout věk. Musí být také jasné, co naměřená hodnota skutečně znamená a jak ji lze využít.
Pokud komerční test ukáže nepříznivý výsledek, není důvod propadat panice ani okamžitě nakupovat přípravky slibující omlazení. Rozumnější je probrat případné zdravotní rizikové faktory s lékařem a zaměřit se na ověřené možnosti prevence. Biologický věk totiž zatím není univerzální diagnostický nástroj a neměl by nahrazovat běžné preventivní prohlídky.
Mladší tělo nemusí znamenat nižší číslo na testu
Biologický věk představuje důležitou oblast současného výzkumu. Pomáhá vědcům lépe chápat rozdíly mezi lidmi stejného chronologického věku a hledat způsoby, jak prodloužit období života prožité ve zdraví. Studie ukazují, že některé biomarkery souvisejí s nemocností, funkčním stavem a úmrtností a že se jejich hodnoty mohou v určitých situacích měnit.
Zatím však neexistuje jediný test, který by přesně určil skutečné stáří celého organismu, ani univerzální postup, jenž by zaručil jeho omlazení. Zlepšení naměřeného výsledku navíc nemusí automaticky znamenat, že člověk bude žít déle nebo se vyhne chronickým nemocem.
Nejrozumnější je proto vnímat biologický věk jako jeden z možných ukazatelů, nikoli jako konečný verdikt o vlastním zdraví. Pravidelný pohyb, pestrá strava, dostatek spánku, nekouření a prevence mají smysl bez ohledu na to, jaké číslo ukáže konkrétní test. A právě dlouhodobé návyky, nikoli honba za co nejnižším věkem na papíře, představují nejpevnější základ zdravého stárnutí.
Zdroj: Odborné studie publikované v časopisech Aging, eLife, Cell Metabolism, Nature Reviews Genetics a Nature Medicine; doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO)
